Cheng Hsin Camp v Holandsku 10. - 24.7.2005
Několikrát jsem se účastnil pražských seminářů tchaj-ťi čchüan, které vedl Epi van de Pol z Holandska. Jedním z jeho dlouholetých učitelů je i američan Peter Ralston. Pátral jsem, kdo to je a jaké tchaj-ťi dělá. K mému překvapení se ukázalo, že práce i osoba Petera Ralstona jsou příliš specifické, než aby se daly zařadit pod nálepku tchaj-ťi čchüan. Sám Ralston nazval svou práci na poli bojových umění a ontologie CHENG HSIN. A protože každoročně probíhají campy v Holandsku, mohl jsem se na vlastní kůži přesvědčit, co je CHENG HSIN přímo v podání jeho zakladatele.
Ze 14 denního campu jsem absolvoval první týden, 9 hodin tréninku denně. Bylo to náročné fyzicky i psychicky díky množství informací a oblastí, kterých se pracovalo zároveň. Den byl strukturován tak, že ráno se cvičil strečink, pády a základní vstupy, techniky kroků, různá opakování z předchozího dne a podobně. Pak celý den s přestávkami byl věnován jedné z oblastí CHENG HSIN tréninku – BODY BEING, TUI SHOU a BOXING. Večer se obden cvičily TAICHI formy a formy s mečem individuální a ve dvojicích. Poslední nepovinnou pozdně večerní lekci tvořilo posezení s flaškou HEINEKENU. Vcelku slušné pivo, ale Plzeň má superior firepower. Campu se účastnilo asi 20 lidí z Holandska, Anglie, Německa, Irska a Belgie. Byl jsem tam trochu za exota z východu, ale o to větší byla sranda.
První den byl zaměřen na CHENG HSIN BODY BEING. Cílem je přizpůsobit používání těla jeho přirozenému designu. Tělo je především objekt pohybující se v prostoru a spočívající přitom na zemi. Jde tedy o maximální vnímání těla v prostoru, vnímání rovnováhy, kterou zprostředkovává kontakt chodidel se zemí. Takže se pracovalo na relaxovaném, zem využívajícím zakořeněném pohybu, pohybu těla jako celku a pohybu z centra. To je základ pro vytvoření spojení v těle umožňující přenos síly od země do prostoru, což Ralston nazývá intrinsic strength nebo taky effortless power. Ideálně se k této praxi hodí cvičení sestavy, proto CHENG HSIN obsahuje několik TAICHI forem, viděl jsem krátkou oboustrannou a dlouhou. Onen první den jsme se ale snažili cítit principy v úplně nejjednodušších pohybech, lehání, vstávání, stání, přenášení váhy z nohy na nohu, chůzi, vnímání okolí i vnitřku ve všech směrech.
Po celý týden jsme se pak snažili najít a udržet tyto principy také v náročnějších pohybech CHENG HSIN TUI SHOU, což jsou cvičení a techniky vykořenění, odstrčení či hození, které neobsahují údery. Letošní camp byl především zaměřen na CHENG HSIN TUI SHOU, z celých 2 týdnů tomu bylo věnováno 10 dní. Základem jsou 4 formy vstupů nazývané 4 corners, ze kterých se pak provádějí techniky. Vstupem vlastně nabízíme (offering) některé části těla (ruky, ramene, těla) k útoku a vzápětí unikáme z jeho dosahu, čímž partnera vedeme (leading) do pozice, ze které lze provést techniku. Důležité je načasování a spousta dalších věcí. Vstupy mají dynamické varianty, které se provádějí po kružnici. Technik jsme dělali asi 20 v různých variantách. Přitom se lze soustředit na různé věci, body being, intrinsic stregth, leading atd. CHENG HSIN TUI SHOU velmi připomíná aikido.
CHENG HSIN TUI SHOU nejsou jenom techniky. Podle Ralstona je univerzálním sebeobraným principem yielding (poddání se), tedy nebýt v místě, kam směřuje síla. Doslova to formuloval tak, že kdyby na vás padala celá planeta, tak jedinou možností je nebýt v místě dopadu. Těžko by se totiž našla síla, která by padající planetu odklonila. Podobně všechny techniky založené na odklonění přicházející síly jsou limitované její velikostí. Proto se jeví jako nejlepší dostat celé tělo z dráhy či dosahu příchozí síly. Otázka je pouze, jak dalece toto nesnadné umění ovládneme. Dělali jsme na téma yielding mnoho cvičení s s různým zaměřením, s rozdělenými rolemi (jeden tlačí, druhý se poddává, na místě, s chůzí, rozpouštění tlaku v tkáních nebo naopak nedovolit druhému, aby někde uplatnil tlak) nebo oba najednou (oba najednou tlačí a poddávají se), několik cvičení na cítění výhodných a nevýhodných pozic. Ale největší zábavou byly hry, kde se všechny tyto věci procvičovaly najednou, kde jsme se pokoušeli využít výhodných situací a jeden druhému „nasadit techniku“, aniž bychom směli klást odpor nebo jinak používat sílu. Tyto hry obsahovaly nezbytný prvek nečekané změny, který je činil zábavnými a nedovoloval proměnit je v rutinu jako u fixních forem. Aby to nebylo tak jednoduché, opět jsme přitom měli za úkol soustředit se na jedno nebo více témat, body being, intrinsic strength, following atd.
Jeden den byl věnován boxování. Bohužel už jsem se nemohl účastnit, takže k tomuto tématu nemohu nic moc napsat. Snad jen, že BOXING je založen na stejných principech, tedy především uvolnění, cítění, pohybu celého těla z centra a intrinsic strength. Raději tento termín nepřekládám, protože bych musel použít nepraktického a vlastně i nicneříkajícího výrazu „síla něčemu inherentně vlastní“. Jak jsem naznačil výše, nejedná se o nic mystického, je to prostě schopnost tkání nechat se stlačit či natáhnout, asi jako stlačujeme nafukovací balonek. Problém je pouze v tom, že mozek je naprogramovaný na používání jiného druhu svalové síly, která se jeví být méně efektivní. Takhle to alespoň Ralston vysvětluje. Procvičovali jsme intrinsic strength mnohokrát, hlavně formou odstrčení. Za celý týden jsem to zkoušel asi tisíckrát a snad ani jednou se to nepodařilo. Při boxování je použití této síly podle mého názoru ještě těžší, protože pohyby jsou rychlejší. Boxuje se v rukavicích. Hodně pozornosti je věnováno uhýbání, práci nohou. Viděl jsem Ralstona dát pár úderů a jeho rychlost je obdivuhodná při zachování naprostého uvolnění svalů.
Peter Ralston je vůbec zajímavá osobnost s pestrým životním příběhem. Bojovým uměním se zabývá už od dětství a věnoval mu neuvěřitelné množství času a energie. Judo, aikido, tchaj-ťi, hsing-i, pa-kua, severočínské styly kung-fu, box, muay thai, šerm atd. Svého času trénoval 8 hodin denně, vyzýval kdekoho k „měření sil“, žil na několika místech v Asii a Americe. Touha zlepšit své schopnosti a proniknout k jádru bojových umění ho brzy přivedla ke studiu vlastní mysli skrze zenovou praxi. CHENG HSIN vznikal začátkem sedmdesátých let jako výsledek všech těchto studií. Funkčnost principů, na kterých je založen, si Ralston ověřil v mnoha soubojích. Přesto nebo právě proto je jádro CHENG HSIN v tzv. ontologické části, která se zabývá zkoumáním toho, jak vnímání vytváří naší zkušenost sebe, ostatních a světa a pokouší se jít za naše běžné zvyklosti ve vnímání, které nás omezují ve schopnostech, vztazích a životě vůbec. Ralston říká, že zpočátku studoval zen, aby zlepšil své bojové umění, později pokračoval ve studiu bojových umění, aby prohloubil svoje pochopení, jak funguje mysl, protože fyzický kontakt je cennou praktickou zkušeností, kde se projeví mnoho našich omezení a nedostatků. CHENG HSIN ONTOLOGICAL tvoří série workshopů obsahujících různá cvičení napomáhající rozlišit skutečnost od systému věr a přesvědčení o světě. CHENG HSIN je ve všech ohledech nenáboženský, nefilozofický a nepolitický. Nenabízí vysvětlení, jak to všechno je, nabízí metodu a ta je prostá: not-knowing a questioning (netvař se, že všechno víš a ptej se znova a jinak). Mluvil jsem s několika účastníky a všichni tvrdili, že tato cvičení je skutečně donutila se konfrontovat s mnohdy nepříjemnými pravdami o sobě a že to mělo skutečný dopad na jejich životy.
Osobní zkušenost s jeho ontologickou prací nemám, pouze s tou bojovou. Můj dojem je velice pozitivní. Někomu se může zdát, že CHENG HSIN je slepenec různých stylů a těžko to vyvracet. Vliv tchaj-ťi, aikido, pa-kua je velmi zřetelný. Přesto je všechno konzistentní, jedno vychází z druhého. Něco to vše spojuje dohromady a činí to autentickým. Stejně tak to, co Ralston píše a říká už bylo v zásadě řečeno mnohokrát. On to však říká způsobem, který mě nenechává na pochybách o jeho vlastní hluboké praktické zkušenosti. CHENG HSIN není eklektický styl. Ralston z něčeho vychází, něco převzal, něco zavrhnul, ale všechno přetavil v autentický a jedinečný celek a to se mi líbí.
Peter Ralston žije a učí v Texasu, USA. Zhruba jednou měsíčně se v Holandsku koná víkendové cvičení, které vede Rob van Ham.
(článek byl původně určený pro server bojová umění.cz)
Cheng Hsin Camp v Holandsku 30.6. - 14.7.2006
Cheng hsin je bojové umění, které lze zařadit mezi vnitřní styly. U nás je toto BU prakticky neznámé, pokud vím, není tu nikdo, kdo by se jím zabýval. Ačkoliv cheng hsin není nikde masovou záležitostí, zcela určitě si pozornost zaslouží. Pokusím se proto zprostředkovat vám nepatrnou zkušenost, kterou s tímto stylem mám, a načrtnout obrázek, který jsem si o něm udělal.
Tvůrce cheng hsin, američan Peter Ralston, pravidelně jezdí vyučovat do Evropy. Campy v Holandsku a Walesu se staly tradicí, která alespoň v Holandsku trvá už 15 let. Právě tam jsem se už podruhé vydal. Zdejší camp trvá 14 dní. Minulý rok jsem se účastnil prvního týdne, letos jsem mohl přijet pouze na 4 dny. Protože program byl stejný jako minule, začal jsem tam, kde jsem předtím skončil. Vstoupil jsem do poloviny rozběhnutého campu.
Pátek, první den mého pobytu, byl věnován cheng hsin tui shou, což jsou cvičení s partnerem. Tui shou formálně obsahuje širokou škálu technik od jednoduchého odstrčení nebo tahání (které ovšem nejsou zas tak jednoduché), přes složitější vykořenění a odhození (projecting), hození na zem (throwing), spirálové vychýlení, pákové techniky, podražení apod. Všude se pracuje s rovnováhou partnera. Tui shou na první pohled připomíná aikido (hlavně pákové techniky). Vzhledem k tomu, že jsem aikido cvičil, můžu říct, že jde o podobnost spíš vnější. Především to, co předchází provedení techniky (vstup), se liší hodně. Také džudisté by v technikách tui shou našli několik povědomých věcí. Naproti tomu studenti tchaj-ťi si pod pojmem tuej-šou představí asi něco úplně jiného a přitom práce v cheng hsin tui shou se nejvíc podobá tchaj-ťi čchüan. Základním pojmem či „technikou“ celého cheng hsin je effortless power nebo také intrinsic strength (raději nepřekládám). Obecně řečeno se jedná o specifický způsob používání zcela uvolněného těla, které je typické pro tchaj-ťi. Všechny techniky tui shou poskytují široký prostor pro nácvik používání intrinsic strength v různých situacích, vždy v rámci následování aktivit partnera (following), což je další důležitý pojem v celém systému.
Naskočit do rozjetého vlaku znamená také, že jsem se nestačil ani rozkoukat a už jsem sebou plácal o zem při technice hození přes bok, podobné mezi aikidisty oblíbenému koši-nage, následovalo několik pákových technik a dalších cvičení a dopoledne bylo pryč. Peter Ralston byl stejný, jak jsem si ho pamatoval z loňska. Vysvětloval, tu a tam něco opravil, ovšem vodění za ručičku není jeho styl. Občas přihodil nějakou historku pro ilustraci nebo pobavení. Po obědě na mě dolehla únava z dlouhé cesty autobusem, nevyspání, náročného dopoledne a vedra. Vzbudilo mě klepání na dveře. Odpolední trénink už půl hodiny běžel, když pro mě přišli, že prý se mistr dává poroučet a ptá se, kam jsem se ztratil…
Do večeře se cvičily další techniky, tematická cvičení a hry.
Tui shou kromě technik obsahuje i mnoho dalších cvičení pro rozvoj různých dovedností jako
yielding (poddání se),
following (následování),
folding in (specifická forma „přilnutí“ k partnerovi), cvičení na cítění atd. Hry jsou zase různé varianty randori či volného tuej-šou. Přijde vhod si po formálních technikách užít trochu legrace, ale v zásadě jde o to následovat, neutralizovat a nacházet
effortless power i v neomezeném a proměnlivém pohybu. Přes četná upozornění je tendence „nasadit“ techniku, dosáhnout výsledek, vyhrát, takřka nepřemožitelná, přestože ze situace to vyloženě nevyplývá a je třeba si vypomoci silou. Aby nedošlo k nedorozumění, funkční technika je cílem, ale musí být výsledkem správného provedení. Nahrazovat nedostatky v provedení tím, že spolupracujícího a povolného partnera donutím, kam potřebuju, je běžná, ale zásadní chyba.
Večer byla na programu forma taichi a forma s mečem individuální a ve dvojicích. Došlo i na šermování.
Sobota byla věnována další zásadní a víceméně samostatné oblasti cheng hsin a tou je body-being. Odpovídající stav těla a mysli (body-being) je nutný základ pro používání efforteless power. Jsou zde popsány určité základní principy nebo spíš stavy, které vzniknou přilnutím k základnímu principu cheng hsin. Prvním a asi i nejdůležitějším je relaxing (uvolnění). V kalendáři celé akce byly sobotní lekce označeny jako Functional body-being, tedy body-being ve vztahu k dosažení požadovaného výsledku. Celé sobotní cvičení bylo zaměřené především na uvolnění - uvolnění při práci s partnerem, na otázku uvolnění a funkčnosti, co vůbec je uvolnění atd. To vše prostřednictvím jednoduchých cvičení individuálních a ve dvojicích. Nedostatky se zde ukázaly mnohem očividněji než třeba při nácviku technik.
Musím říct, že opravdu usilovat o to, co Ralston nazývá effortless power, znamená neustále se o sobě dozvídat většinou nepříjemné věci. Týká se to přístupu k technice, k partnerovi, k učení a k situacím vůbec. Přístupu postrádajícímu otevřenost, důvěru, odevzdání, atributy skutečného uvolnění. Ale to už se dostáváme jinam. Cheng hsin ontological se věnuje těmto tématům adresněji a v širších souvislostech než jen z hlediska BU. S touto oblastí cheng hsin zatím nemám žádnou přímou zkušenost.
Neděle byl věnována boxování. Samotné tui shou neobsahuje údery a kopy, byť Ralston říká, že bylo vytvořeno s ohledem na úderové techniky a pomáhá získat v tomto směru užitečné dovednosti. Začali jsme nácvikem úderů (přímý a hák) a jak přitom používat tělo. Pokračovali jsme cvičením na cítění úderů, následoval nácvik uhýbání (dodging, ducking), pár rad, jak přijímat úder do hlavy. To už jsme měli rukavice. Pak přišly na řadu různé drily a dovednosti. Obzvlášť se mi líbil nácvik uhýbání v těsném prostoru. To vás postaví do kouta, tam vás někdo mlátí a vy marně hledáte místečko kam byste uhnuli (či spíš neuhnuli). Večer, když už z nás byli mistři boxeři, přišlo to, na co jsme celý den čekali – volný boj (pouze lehký kontakt). Dostal jsem solidní nakládačku. Pomalé nohy, bídné uhýbání, effortlessness se kamsi vytratila. Ještě druhý den jsem fyzicky cítil, jak je mozek těžká věc a jak se vyplatí poslouchat dobře míněné rady (zhmožděný krk), ale jinak to nemělo chybu.
Bylo to trochu letem světem, spíš taková ochutnávka, ale přesně tak to bylo míněno. Ačkoliv to z mého popisu nemusí být patrné, jedná se skutečně o „vnitřní“ box, fungující na stejných principech jako všechno ostatní v cheng hsin.
V pondělí se opět cvičilo
tui shou a v podvečer jsem byl svědkem předzkoušení. V
cheng hsin existují technické stupně, zkoušky se konají vždy na závěr campu. Předzkoušení je taková zkouška nanečisto. Student pozná, co od zkoušek může čekat a má ještě pár dní na to, aby zlepšil, co mu nejde. A to je vpodstatě vše.
Tento článek není v žádném případě vyčerpávající. Zdaleka nevystihuje, co cheng hsin skutečně je. Je to pokus to create an opening, jak Ralston s oblibou říká.
(článek byl původně určený pro server bojová umění.cz)