Cheng hsin se v zásadě týká dvou věcí: vědomí a dovedností. Cílem práce na vědomí, uvědomování je proniknout k jádru mysli. Vědomí není nic obskurního, je to TO, co je v činnosti právě teď, když čtete tyto řádky. Fyzický trénink se orientuje na rozvoj naší tělesné existence (cheng hsin body-being) a používání tzv. síly bez úsilí (art of effortless power). Mimochodem také jde o TO, co zrovna používáte při čtení tohoto textu. Takto vlastně vyváženě trénujeme mysl i tělo, což má značný transformační potenciál.

Cheng hsin je autentická zkušenost (resp. usilování o ni) jak v oblasti vědomí (například tzv. zkušenost osvícení nebo proniknutí k jádru nějakého problému), tak v oblasti dovedností a interakce (zkušenost principu, techniky, určité schopnosti či dovednosti). Nejde o osvojení si nějakého systému nebo získávání dalších teoretických znalostí. Trénink, kontemplace a studium jsou cesty, jak dosáhnout autentické zkušenosti. Slovo zkušenost zde používám v trochu odlišném významu, než je běžné.

Cheng hsin je zkoumání toho, co JE neboli co je k dispozici zrovna teď a tady. Má-li takové zkoumání vést k autentické zkušenosti, musí stát na pevném základě. Ten tvoří především upřímnost (schopnost vnímat věci, jak jsou), dále nevědění a zpochybňování (schopnost odložit, co "víme", ve prospěch nových pohledů) a uzemněná otevřenost (být otevřený a zároveň realistický). To vše dohromady vede ke zmíněné přímé a autentické zkušenosti, která je trošku něčím jiným, než si běžně myslíme.

Cheng znamená opravdový, skutečný, pravý, pravda. Hsin znamená srdce, mysl, bytí, podstata.


Není snadné najít adekvátní český výraz. Výraz being (bytí, bytost) poukazuje na to, že i při tzv. fyzickém tréninku je mentální stránka člověka neoddělitelná a hraje zásadní roli. Prakticky jde o studium těla, jeho designu, funkčnosti, pohybu a hlavně "tělesné" (nebo také "pocitové") pozornosti. Cílem je hlubší integrace těla a mysli, funkčnost a efektivita. Jinými slovy snažíme se tělo a mysl přeladit na cheng hsin. K tomu vede cesta přes 5 principů. Principy se nelze "naučit" nebo "dělat", lze je pouze "ztělesňovat" neboli jimi "být".

  • vystředění (nalézt střed těla, soustředit v něm mysl a pocitovou pozornost, pohybovat celým tělem ze středu)
  • uzemnění (rozvíjet stabilitu skrze silnější pocitové spojení se zemí, využívat zemi* jako zdroj opory a síly)
  • celistvost a sjednocení (být schopen cítit každý kubický centimetr těla a naučit se sjednotit tento celek ve svém vědomí i pohybu)
  • uvolnění (být schopen pustit mysl i svaly a umožnit tělu dosáhnout přirozeného a otevřeného stavu "nečinění" i během činnosti)
  • ztišení (naučit se nenechat mysl a pozornost rozptylovat okolnostmi, zdržet se vytváření negativních nebo nepřiměřených reakcí a myšlenek)
*) zemí mám na mysli prostě to, na čem stojíme (podlahu), nikoliv zemi v nějakém metafyzickém (šamanském) smyslu, totéž platí o síle. Představte si, že stojíte zády ke zdi a někdo na vás tlačí. Vy neděláte nic a všechnu soupeřovu sílu pohltí zeď za vašimi zády. Získat podobnou oporu v podlaze je těžší, ale lze to.


Cheng hsin je studiem interakce. V tomto smyslu je boj a bojová umění pouze specifickým druhem interakce nebo vztahu. Co podmiňuje efektivní interakci? Na jakých principech stojí? Co je schopnost a jak ji lze získat? Některé z mnoha principů efektivní interakce jsou uvedeny níže. Také platí, že je lze spíš ztělesňovat než "dělat".

  • naslouchání (v každém okamžiku přesně vnímat, co se odehrává)
  • kontakt (vytvářet pocitové spojení s tím, co se děje)
  • neutralizace (anulovat jakékoliv rušivé síly, rozvíjet schopnost poddat se, ustoupit)
  • spojení (smísit se s pohybem oponenta, což nám umožňuje bez konfliktu využít jeho pohyb k dosažení vlastního záměru)
  • vedení (místo pouhého ustupování se pohybujeme tak, abychom řídili pohyb oponenta a získali tak nad situací kontrolu)

Asi nejrozsáhlejší tréninková oblast v cheng hsin. Jedná se o cvičení s partnerem nebo partnery, kde trénujeme (nejen) uvedené principy. V AEP lze nalézt vlivy tchaj-ťi, pa-kua, aikido nebo džudo. Technicky obsahuje odstrčení, hody, podražení, páky a mnoho dalšího. V zásadě ale jde o jedinou techniku: effortless power (síla bez úsilí) v kontextu principu následování.

Effortless power (síla bez úsilí) je pro cheng hsin typická. Znamená maximálně uvolněné provádění technik s důrazem na správnou strukturu těla, využívání intrinsic strength a stabilitu prostřednictvím uzemnění (jinými slovy s důrazem na správný cheng hsin body-being).

Kromě technik pracujeme na různých dovednostech (yielding, leading, folding-in, cutting apod.) a děláme různé formy freeplay, kde je možné uplatňovat techniky, principy a dovednosti prakticky. To je zcela jistě nejzábavnější součást tréninku.


Cheng hsin boxing vychází ze západního boxu, byť se liší v mnoha ohledech, především důrazem na effortless power. Box obsahuje málo technik, ale mnoho strategií, principů (včetně výše zmíněných) a úrovní. Box je fyzicky velmi náročný, ale přesto Peter Ralston tvrdí, že v boxu jde z 90% o mysl. Přesné vnímání a neustále přítomná a nerozdělená pozornost oponentovi i okolí - to vše a mnohem víc spojuje fighting s prací na vědomí. Zpětná vazba je zde okamžitá a citelná. Nicméně při tréninku preferujeme spíše lehký kontakt.


Sanshou je něco jako sestava ve dvojici nebo inscenovaný zápas dvou lidí s danou choreografií pro obě strany. Dále cvičíme formu s mečem (čínským mečem s oboustrannou čepelí), formu s mečem ve dvojici a doprovodná cvičení. Meč obohacuje trénink o oblast používání nástrojů. Jak zacházet s nástroji co nejuvolněněji a přitom efektivně? Jak rozvíjet schopnost či zručnost zacházení s nástroji?


Zde hledáme cheng hsin skrze studium bytí a vědomí. "Kdo jsem?", "Co je mysl?", "Jaká je přirozenost bytí?" ptáme se přímo a co nejautentičtěji a snažíme se přitom dívat za morální a kulturní konvence, omezení naší mysli i vnímání. Zkrátka zajímá nás pravda o tom, co JE.

Tato práce vychází hlavně ze zenu, avšak je oproštěná od náboženských atributů. Ačkoliv podobné otázky si kladou filozofové odjakživa, nejedná se o filozofii ve smyslu vytváření myšlenkových konceptů popisujících skutečnost. V cheng hsin usilujeme o přímý a autentický vhled do podstaty věcí. To je zásadní rozdíl, asi jako mezi konverzací o zmrzlině a její konzumací.

Objektem zkoumání je především mysl, protože tam se odehrává veškerá naše zkušenost, nachází se tam vše, co nás omezuje a zabraňuje nám vidět věci tak, jak jsou.

Jedním ze nejdůležitějších nástrojů pro zkoumání vědomí je kontemplace, protože nám umožňuje přístup k vlastním vnitřním agendám i k přímému uvědomění si přirozenosti bytí (cheng hsin), což je jeden z hlavních cílů této práce. Kontemplace je dovednost, kterou lze rozvíjet.

Výsledkem může být osobní transformace směrem ke "svobodnější" lidské bytosti a nebo taky ne :)

I z tohoto krátkého a zdaleka ne vyčerpávajícího popisu vyplývá, že rozsah aktivit v cheng hsin je velmi široký. Není snadné popsat hloubku a šíři záběru tohoto "umění". Přesto tu vše stojí na velmi jednoduchém základě. Realizace tohoto základu je klíč ke všemu, co cheng hsin obsahuje.


Překlad anglických výrazů je poněkud kostrbatý a zcela jistě nedostatečný.

 

 


Peter Ralston

Peter Ralston strávil část svého dětství v Asii. Ve věku 9 let začal trénovat džudo. Později přidal karate. V 19 letech už měl několik černých pásů a studoval čínské styly jako severní šaolin, kudlanku, tchaj-ťi čchüan, sing-i čchüan a pa-kua čchüan u mistra Wong Jack Mana. Experimentoval také s wing-čchun, kempo, hung gar a muay thai. V té době se plně věnoval studiu bojových umění - fyzicky trénoval 8 hodin denně a poté ještě trávil čas kontemplací a sepisováním poznámek pro tréninkový manuál, který pak posloužil jako základ pro jeho knihy. Ve 20 letech se začal více orientovat na tzv. vnitřní styly (tchaj-ťi, sing-i, pa-kua), protože věřil, že je možné objevit skutečnou "effortless power". V té době se také seznámil se zenem a začal se věnovat intenzívní kontemplaci. Během těchto kontemplačních sezení měl několik významných "průlomů", které se v zenu obyčejně označují jako "osvícení". To změnilo jeho schopnosti i pohled na bojová umění. Zcela se ponořil do hledání "effortless power", což se mu zhruba po roce neúspěšných pokusů podařilo.

Začátkem sedmdesátých let vyučoval tchaj-ťi, sing-i a pa-kua a věnoval se vlastnímu zkoumání. Stal se také žákem Williama C. C. Chena. V roce 1975 cestoval po Japonsku, Taiwanu, Hong Kongu, Thajsku a Singapuru ve snaze najít učitele, který by mu ještě mohl něco dát. Ale nakonec se vrátil zpátky do Kalifornie a pokračoval ve vlastním tréninku. Místo technických forem začal učit principy a dovednosti, o které se opíralo jeho mistrovství. Vznikl cheng hsin. V rámci svého tréninku přibral ještě západní box a aikido.

V roce 1978 se zúčastnil Světového turnaje ve full contactu v Číně. Snadno zvítězil a stal se prvním neasijským účastníkem, který tento turnaj vyhrál. Později řekl: "Jednim z hlavních důvodů, proč jsem bojoval v tomto turnaji, je, že chci po lidech, aby dělali "nekonvenční věci", aby se ptali a snažili se sami sobě porozumět. Nyní mě poslouchají i ti, kteří by mě předtím neposlouchali, a přitom říkám stejné věci."

Po návratu do Států se Ralston věnoval své škole, kterou založil rok předtím pod názvem "Cheng Hsin - škola vnitřních bojových umění a centrum pro ontologický výzkum". Studium bojových umění zde sloužilo jako podpora pro transformaci a osobní růst. Cílem bylo, aby studenti dosáhli stejné úrovně schopností, jakou měl on sám. Spíš než věřit v dogmata měli studenti přímo zažít principy tak, aby je mohli aplikovat v boji i v běžném životě.

Více než 35 let Ralston pořádá workshopy, jezdí po světě, vyučuje a věnuje se korespondenci. Je autorem několik knih. Od roku 2002 funguje nové Centrum cheng hsin v Texasu.